Krystal Ochrany kap. 2

16. července 2011 v 21:25 | Eleonora Draconica
Tak a je to tu. Druhá kapitola je hotová. Trvalo to, ale doufám že to bude stát za čekání. A navíc mám skoro hotovou další, takže možná bude už zítra.

Jsem strašně ráda, že se vám první kapitola líbila a ještě jedno moc děkuji za podporu.

Tajemství krystalů ochrany


Kapitola 2 - Zigrifyel a princezna

Po zuřivé bitvě s démonem z třetího kruhu pekla se princezna Elend´ mohla konečně vrátit zpět domů, do královského sídla. Její země byla opět bezpečná díky ní a její armádě. Je přeci povinností princezny válečnice, také nazývané hime-kiši, aby chránila království.
Několikadenní pochod, který musela se svou armádou podniknout, když hledala démona, ji vyčerpala. Hlavně když musela urazit více jak sto mil do elfího lesa, kde hvězdy předpověděly zjevení.
Nyní se vrátila zpět do hlavního města Fanaxeyu.
Na vysokém ostrohu nad řekou Ódinou se tyčí jak orlí hnízdo překrásný hrad vystavěný z těch nejušlechtilejších kamenů. Hrad byl postaven do třech pater. Nejvyšší bylo zdobeno velkolepou sochou jeho zakladatele, Elend´ierina otce Maxmiliena V. Nejvyšší nádvoří bylo vydlážděno zlatem a brilianty.
Okamžitě nechala své sloužící připravit koupel, jakou si po své namáhavé práci zasloužila. Rychle ze sebe svlékla své brnění vykládané ametystem a stříbrem i své oblíbené boty s vysokými jehlovými podpatky, vyrobené z lehkého magického kovu zvaného mitrilium. Její blonďaté lokny pokrývaly její sličná ramena až do délky půlky lýtek. Potom se konečně ponořila do lázně, která krásně voněla po orchidejích.
Mezitím její otčím nervózně přecházel trůnním sálem. Taková příležitost, tu si nemůže nechat ujít. Jeho jediný vlastní syn se může stát králem Fanaxeyu. Tak snadno se zbaví princezny Elend´iery, tu obětuje, aby zachránila království, to by Gradorál stejně nikdy nedokázal. Ve své zlem prolezlé mysli spřádal nitky těch nejzákeřnějších plánů. Princezna by se měla každou chvíli objevit. Musí být milý a přátelský, Elend´iera nesmí mít nejmenší podezření.
V tom se otevřely dveře komnaty a komorník ohlašoval: "Její výsost Elend´iera Izolda Arowen princezna z Fanaxeyu." Elend´ vstoupila, neobyčejně krásná jako vždy. Odložila sice svou skvostnou zbroj, ale ve sněhobílých hedvábných šatech zdobených zlatou výšivkou vypadala ještě dokonaleji. Svůj oděv doplnila perlovou čelenkou, opaskem a stejně zdobenými střevíčky.
"Dobrý večer otče." Usmála se Elend´ a světlé vlasy se zlatě třpytily v zapadajícím slunci.
"Buď zdráva dcero. " Odpověděl proradný Zigrifyel. "Jsme všichni šťastní, že Tvá výprava byla tak úspěšná. Všechen lid je ti vděčný!"
"Vím, že úloha princezny není jednoduchá drahý otče." Odpověděla pokorně.
"Ach milovaná dcero. Tolik se děsím toho, co nás čeká! Kdybych jen nebyl tak stár a mohl se sám vypravit do..." Odmlčel se a pohlédl z okna na červeně se barvící západ slunce.
"Neměj strach otče." Chlácholila jej dobrosrdečná Elend´.
"Drahá Elend´iero, vždyť víš, co říká to strašlivé proroctví! Moudrá vědma na místě Nov Weklof četla ve hvězdách v hodině Tvého zrození. Ach, kdybych Tě tak mohl uchránit před tak náročným úkolem, jak bych byl šťastný." Lhal Zigrifyel.
"Já svůj úkol splním, nemusíš se bát. Dokážu překonat nástrahy, které mi cesta přichystá."
"Je to tak nebezpečné, dceruško!" Zvolal král, ačkoliv věděl, že Elen'ďieřina dobrosrdečnost zvítězí a princezna se vypraví hledat Nov Weklof.
"Tatínku" Prohlásila odhodlaně Elend´ "Ne nadarmo jsem se pilně připravovala na povinnosti královny již od dětství. Vytrvale jsem se učila šermu, dračí řeči, jazyku démonů, a znám i mnoho kouzel. Jsem připravena na cestu."
 

Krystal Ochrany kap. 1

5. července 2011 v 19:42 | Eleonora Draconica
Ahoj, tohle je moje povídka, zatím první :)). Snad se vám bude líbit, pokud jo, napište mi to do komentů, jo?? Dík! :))
Elensik

Tajemství krystalu ochrany


Kapitola 1 - Démon a princezna

Byla noc, ale celý les byl vzhůru. Uprostřed lesa se zjevila brána do Pekel! Z ní právě vylézal za ohromného řevu démon Třetího kruhu a snažil se sežrat Elend´ieru.
Elen-ď se ohlédla, rozhodně a bez zaváhání se chopila nádherného meče, který se v jejím rodě dědil po celé generace. Tato převzácná zbraň měla diamantové ostří a byla tím jediným, co mohlo zahubit tento typ nestvůry. Proto byla Elen-ď zde. Musela chránit svůj lid. Musela doprovázet svá vojska. Toužila po míru, po přátelství a smíru a lásce, ale nebylo to možné. Ještě nenastal čas. Nyní nadcházela válka. Bude krutá a nelítostná, to věděla. Ale neměla na výběr, musela následovat svůj osud. Princezna z Fanaxeyu si nemohla vybírat, hvězdy rozhodly za ní.
Elen-d´iera namířila meč na démona. Její postoj byl dokonalý, přesně takový jak jí její mistr Furahl již v mládí naučil. Když strašlivý démon zahlédl jediný meč, co ho dokáže zabít, zaváhal. A v tom. Svist. Meč se ladným pohybem zabodl démonovi přímo mezi oči. Elen-d´ byla nelítostná. Její umění bylo dokonalé. Demon zaskučel bolestí a z jeho rány se začala valit krev černá jako bezměsíčná noc. Rozlévala se po lesní půdě a vše, čeho se dotkla, usychalo jako kletbou. Bylo smrtelně nebezpečné se dotknout jen jediné kapky této smrtelné tekutiny. Ale Elen-ďiera to věděla a tak ladným skokem překonala černočerné jezero smrti. Démon z posledních sil zašilhal svýma očima na Elen-d´, která si v klidu utírala meč do pláště barvy safíru.
"Kdo síííí?" Zaskučel démon, než se z jeho tří očí vytratil zbytek života.
" Jsem Elend´iera Izolda Arowen princezna z Fanaxeyu dcera Maxmilena Aramira pátého.
"Nééé, to není možné!" řekl démon a rozpadl se na prach.

"Ulmus Gabra, Abies, Alba rosacea!" Zarecitoval za ní slova mocného rituálu Obnovy přírody elfský druid Quercus Rubra. Z jeho napjatých paží vytryskl proud zářivě zeleného pulzujícího světla a všude, kam dopadl, se rostliny vzpamatovávaly ze zásahu démonickou krví. Byl to mocný druid, snad nejmocnější ze všech, kteří Elend´ieru následovali.
"Takže proroctví mělo pravdu, démoni se začali zjevovat i zde, v elfím království Fanaxeyu."
"Ale to není možné, není, prostě není." Princezna byla šokována.
"Obávám se, že je, a to znamená jediné. Budeš se muset vydat na dalekou pouť, až místo zvané Nov Weklof. Jen tam se dá zjistit jak démonům zabránit, aby zaplavili tento svět a celý ho zničili."
"Myslela jsem, že ta věštba o krystalu je jen pohádka, co mi babička vyprávěla před spaním."
"Ne, nesmíš o tom mluvit. Mohla by si přivolat zlo, které na nás čeká. Zlo, které nemůžeme jmenovat."
"Já a ale jeho jména nebojím. Mě Azagoth nedokáže zastrašit!"
"Pššt. Buď opatrná, staré legendy se nikdy nemohou mýlit."
"Vždyť je každému jasné, že nemohu svůj lid opustit. Teď v tomto krutém čase mě potřebuje. Musím být nablízku svým vojákům, jen v přítomnosti princezny z Fanaxeyu se plně projeví jejich nepřekonatelná udatnost."
"Tvůj otčím bude trvat na tom, aby ses vypravila na jistou smrt, která tě čeká na cestě k Nov Weklofu. Jistě rád využije příležitosti přenechat trůn, který vyženil, Tvému nevlastnímu bratru, tomu padouchovi Gradorálovi."
"I kdyby, já dokážu překonat každou nástrahu pro dobro svého lidu!" Quercus obdivoval odvahu krásné a skromné princezny.
"Jsi jako tvůj otec, pro dobro svého království se postavíš komukoliv. Ale pamatuj jakou cenu tvůj otec zaplatil."
Elen-d´ se při vzpomínce na svého otce a jeho tragický osud, který ho potkal, když byla ještě dítě, málem rozplakala.
"Ne, já budu lepší. Mě nikdo nikdy v boji nepřekoná. Ani Azagoth sám. To přísáhám."
A tak Elen-d´ a Quercus opustili lesní mýtinu, kde se odehrála zuřivá noční bitva.

Kam dál

Reklama